Tento web využívá pro zlepšení funkcí cookies. Setrváním zde s jejich využitím souhlasíte.

Dana Trávníková

SRT, Regresní terapie

(Ne)odpuštění

Všichni TO známe a všem se nám TO někdy stalo. TO znamená, že nám někdo ublížil, podvedl nás, zradil nás. Prostě nám někdo provedl něco, co se nás dotklo, mrzí nás to a v hloubi duše bolí. Stále dokola chodíme a říkáme proč? Proč zrovna já a proč se tohle děje zrovna mně. Vždyť jsem přece nic špatného neudělal. Tak PROČ? A odpustit? Nikdy. Nějakou dobu se trápíme, máme vztek a časem se tak nějak všechno zklidní, jdeme životem dál a jen občas nám celou nešťastnou událost něco připomene a z hloubi duše se vynoří bolest, vztek a pocity křivdy, které jsme si tam uschovali. Možná je nám to celé i líto a chtěli bychom všechno nějak urovnat a napravit, ale odpustit nedokážeme.

Ale komu je vlastně potřeba odpustit? Žijeme v dualitě. Nic není černé nebo bílé. V životě panuje rovnováha. Všechno, co se nám děje je odrazem toho, co máme ve svém energeticko-informačním poli. Duše se před plánováním další inkarnace vzájemně domlouvají na tom, co budou prožívat a odžívat. Všichni jsme součástí jednoho celku a jsme vzájemně propojeni kolektivním vědomím. Všichni lidé kolem nás jsou s námi nějakým způsobem propojeni. Všichni příbuzní, spolužáci, kamarádi, prodavačka v obchodě, kolegové v práci, naši nadřízení, podřízení nebo třeba i někdo cizí, kdo se nás na ulici zeptá kolik je hodin. To všechno jsou lidé, se kterými jsme se už někdy v minulosti setkali. Nejtěžší emoce ovšem sdílíme s těmi, kteří jsou nám v dané inkarnaci nejbližší. Rodiče, děti a partneři. Je to právě proto, abychom měli možnost si tyto emoce u sebe vyřešit.

Celý postupný proces uvědomění přichází cestou poznání. Všichni se neustále učíme. Duše se dostává v inkarnacích do situací, které nezná a snaží se je nějak zvládnout. Podle úrovně svého uvědomění. Někdy z neznalosti a nevědomosti někomu ublíží. Prožije danou inkarnaci, odnese si z ní nové zkušenosti a poznatky. Když po fyzické smrti odejde z těla, dívá se s nadhledem na právě prožitou inkarnaci a zpětně hodnotí jednotlivé situace. U některých dochází k přesvědčení, že teď by je zvládla odžít lépe, lépe si je naplánovat. Přichází pocity viny za některé věci, které udělala a které ji nutí, aby vše energeticky „narovnala“ tím, že se dobrovolně rozhodne sama odžít to, co způsobila. A v lásce, při plánování další inkarnace, požádá toho, komu ublížila, aby jí umožnil tuto situaci odžít a narovnat. Žádá, aby na oplátku teď bylo ublíženo jí.

Před vstupem do další inkarnace projdeme procesem zapomnění. Krátce po narození (i několik měsíců) si duše ještě pamatuje, co ji v životě čeká, co si naplánovala. Malé děti jsou ještě velmi silně napojeny na vyšší úrovně našeho bytí. Ale z hrubohmotné úrovně, ve které se duše ocitla při vstupu do hmotného těla, jí připadá všechno mnohem těžší než v době, kdy si další inkarnaci v lásce plánovala. A když nastane doba, kdy musí odžívat to, co si sama naplánovala, pak nastanou dvě možnosti. Buď duše zvládne odžít to co má, bez pocitů viny, křivdy, zrady, vzteku, ublížení… a potom se celá situace energeticky vyčistí a už se neopakuje. Nebo naopak nezvládne a pak je to nekonečný proces opakujících se dalších inkarnací tak dlouho, dokud duše nedojde k vyššímu uvědomění a situaci nezvládne.

Takže komu je potřeba především odpustit? SAMI SOBĚ. My jsme si sami sobě naplánovali to, co se nám děje a pokud si nezvládneme odpustit, nebudeme pracovat jakýmkoliv způsobem na tom, aby se naše negativní emoce z našeho energeticko-informačního pole vyčistily (vyčistily, nikoliv potlačily, ideálně pomocí metody SRT nebo regresní terapie), potom budeme odžívat všechno stále dokola.