Tento web využívá pro zlepšení funkcí cookies. Setrváním zde s jejich využitím souhlasíte.

Dana Trávníková

SRT, Regresní terapie

Snad jediná událost, kterou si můžeme být ve svém životě naprosto jisti, je právě fyzická smrt.  A přesto je to záležitost, o které nechceme mluvit a podvědomě nebo vědomě se jí vyhýbáme. Máme z ní strach. Naše duše má tuto zkušenost mnohokrát za sebou a běžně si ji spojujeme s fyzickou bolestí. Pokud si uvědomíme, že přicházíme na svět odžít některé nevyřešené záležitosti, potom je fyzická smrt potvrzením splněného úkolu.

Většinu z nás určitě někdy napadlo přemýšlet nad svým životem. Proč tu vlastně jsme, proč se stále dokola za něčím honíme a lopotíme? Jaký má smysl náš lidský život, stále dokola umírat a znovu se rodit? Jedno velké PROČ. Proč to tedy vlastně stále dokola děláme a co tu hledáme?

Byla stvořena duše. Ve své čistotě si neuvědomovala svou zranitelnost a neviděla nic než věčné Světlo. Procházela se nebem a obdivovala je. Došla až k temnotě a ve své nevědomosti a víře, že existuje jen Světlo, ji chtěla poznat a tak jí část přijala do sebe. Duše uviděla polaritu Světla a temnoty. Začala chápat sebe sama jako něco samostatného (specifickými emocemi se odlišila od ostatních duší, které měly zase jiné emoce, které byly jejich vlastními temnotami).

Existují dva typy těchto duší. Z nichž jedny byly jako siamské už stvořeny. Tyto duše jsou na duchovní úrovni spojeny už od svého vzniku a spolupůsobí i tehdy, když se v inkarnaci nepotkají. Mohou se potkat jako přátelé, členové rodiny, kolegové v zaměstnání, …nemusí to být jen partnerský vztah.

Strana 1 z 2